novinky
členové kapely
historie
diskografie
videografie
recenze
rozhovory
koncerty a turné
fotogalerie
download
odkazy
informace o webu
diskuzní fórum
tributní projekt BG


uk
A Night At The Opera

A Night At The Opera Protože jsme se zabývali již dvěma deskami BLIND GUARDIAN, nesměla ani Noc v Opeře, letos nově vydané album této "bards metalové" německé kapely, uniknout mé pozornosti.
Již na první pohled jsem byl uchvácen perfektním obrázkem od Paula Raimonda Gregoryho na obalu i na povrchu samotné desky. Podle hesla, že design nehraje, jsem se snažil na výbornou grafickou úpravu alba nedat a být nestranný. Ihned po příchodu domů jsem tedy vložil CD do přehrávače a vpustil do reprobeden příval elektrických kytar, bubnů, vokálů sboru a basů.
Úvodní skladba Precious Jerusalem i nsledující Battlefield mají docela spád a ten správný rytmus. Jistý pokrok ve tvorbě je zde patrný a některé nvé prvky se snaží vyniknout, zvláště pak v pomalejších pasážích, přecházejících do rychlých meziher. Měl jsem skutečně pocit, že poslouchám nové album.
Třetí skladba Under The Ice se mi zpočátku také líbila, avšak zanedlouho se mi začalo zdát, že vše jaksi splývá a že následující skladby jen upadají do šedi stále se zvětšující podobnosti. Zanedlouho jsem se chtě nechtě přestal soustředit na poslech jednotlivých pasáží a vše se mi slilo v jediný blok navzájem jen těžko rozpoznatelných skladeb.
Ano, našlo se ještě několik světelných výjimek, jako třeba krásná balada The Maiden And Minstrel Knight, kde Hasni Kursch opět připomíná kvality svého hlasu a uplatňuje několik dobrých nápadů se sborem a zajímavým koncem.
Zmíním se ještě o písni Age Of False Innonce, která obsahuje výborný úvod v pomalém zpěvu za doprovodu klavíru. Jako vždy se potvrzuje pravidlo, že metalové kapely balady prostě umí a smutné melodie z nich padají jako černá esa z rukávů zlého mága. Jakmile ovšem nastoupí kytary, bubny, basa a orchestr, tvrdost a rychlost poslechu se závratně zvyšuje a idyla bardovy písně je navždy pryč.
Nepočítám-li několik pokusů o nový refrén a pár zdařilých sól a meziher, vše se potácí v jakémsi ústředních klišé, v určitém formátu, ze kterého se interpreti ne a ne vymanit. Jakoby do maxima rozechvělé struny elektrik odvály z Blindů můzu originality a nápadů a z jejich bards metalu se stal jen průměrný metal.
Určitou změnu a malý krůček k oživení přinesla snad ještě poslední desátá skladba nazvaná And Then There Was Silence (a potom bylo ticho), která má však kolem třiceti slok a úctyhodnou, o to více však nudnou, délky přes 14 minut. Obsahuje toho opravdu hodně, snad všechny prvky metalu, od oblíbených vrstvených a několikrát přes sebe nahrávaných sborů a táhlá a svádivá kytarová sóla až po šílený shluk snad všeho, co měli členové kapely v danou chvíli po ruce. Kolem třetí minuty zde uslyšíte velmi pěkné a pomalé pasáže, přesně ten typ hudebního vyjádření, které BLIND GUARDIAN tolik proslavilo. Nic víc, jen několik pár vteřin trvajících úryvků, které jako by byly narychlo splácány do jednoho velkého balíčku s cedulkou "Netrhat, samostatné díly nepoužitelné!" Škoda, z některých částí by se po důkladné práci jistě staly skvělé skladby.
Nutno říci, že jsem byl po prvním poslechu tohoto alba poněkud zklamán a se mnou jistě každý, kdo četl mou minulou recenzi nebo dokonce slyšel desku Nightfall in Middle-Earth. Čekal jsem prostě něco víc a přestože se mi některé písně po opětovném poslechu začaly skutečně velmi líbit, celkový dojem se oproti předešlým projektům BLIND GUARDIAN vejde do jediného neslaného nemastného slova - nuda.
Přestože se všichni zúčastnění jistě snažili seč mohli, nepřinesla nová deska dosti kýžených změn a inovací, jak to bylo zvykem dříve. Nápadů použitých na tomto albu bylo jistě dost, stačilo jen je lépe zužitkovat a vybrat z nich ty nejlepší.
Zdá se, že slavní BLIND GUARDIAN pomyslnou laťku originality a zajímavosti, kterou sami vyzdvihli tak vysoko, nyní po probdělé noci v opeře jen zbytečně degradovali. Je to škoda. Takhle se z našich "tvrdých bardů" brzy stane jen obyčejný metalový průměr.

Hodnocení: 3/5

Autor: Dalibor Tichý
Zdroj: Pevnost (5/2002)


A Night At The Opera

BLIND GUARDIAN už jsou stejnou vzácností jako světový šampionát ve fotbale. Trvalo téměř čtyři roky, než se krefeldská čtveřice opět vynořila ze své soumračné komnaty. Ale jelikož po každém delším půstu servíruje úžasné menu, při kterém i protřelým gurmánům zůstávají veškeré senzory ve stavu maximální blaženosti, lze jim tato prodlužující se prodlení odpustit. Vždyť nezapomeňme, že se tentokrát do této pauzy vklínil zajímavý a mezi skalními fandy vysoce ceněný projekt DEMONS & WIZARDS, kde Hansi prokázal stále se zlepšující hlasové výrazivo. Na novince domovské formace tento druhdy pouhý řvoun exceluje měrou nevídanou, jeho rozsah se roztahuje do obou stran notové osnovy, ke všemu si může vybírat, jak na kterou pasáž přitlačit, kde zvolit čistý rejstřík a kde naopak hezky postaru zakřičet. Jeho už tak mnohotvárný projev umocňují tradiční mohutné sbory, mnohdy to vypadá, jako by Hansi předzpívával obrovskému davu rozvášněných bojovníků, kteří mu jednotlivé melodické linky vracejí ohlušujícími chorály. Není to jediná mnohačetná položka, jíž je album "A Night At The Opera" po okraj naplněno. Kytarové duo Andre Olbrich - Magnus Siepen evidentně nelenilo a podle svého chvályhodného zvuku doslova nastlalo na nahrávací pásky kvanta strunných duchen, jejichž hustota překvapí i otrlého, bombasticky powermetalového mola. Prostě se tím nánosem neprokouše. Navrch se sekerníci vyžívají v (pro BLIND GUARDIAN) netypických postupech, jejichž výkladní skříň hledejte pod číslem čtyři ("Sadly Sings Destiny"), kde nástroje v jejich rukou nezvyklé úpí a vytvářejí disharmonické prvky. "A Night At The Opera" dokonale kloubí strážcovu klasickou přímočarost a tvrdost s variabilitou předchozího "Nightfall In The Middle-Earth". Jednotlivé kompozice jsou velmi výpravné, barevné a do puntíku proaranžované, k tomu všemu stále berou dech přirozeným spádem, patřičnou dávkou tvrdosti a rychlosti a všudypřítomnou dynamikou, která vás věčně podebírá pod žebry a zvedá ze židlí, křesel a pohovek. BLIND GUARDIAN stvořili v podstatě své klasické album, jednotlivé elementy ale propracovali takovým způsobem, že nejen jejich věrní fanoušci, ale i takříkajíc řadoví příznivci power metalu prožijí s "A Night At The Opera" nekončící euforické chvíle až do vydání následovníka. Protože počítám, že další regulérní řadovka nepřijde dříve než za tři roky, dokážete si asi představit, jaká na vás z tohoto skvostu dýchne síla.

Hodnocení: 6/6

Čekání se vyplatilo. Nemá cenu šetřit superlativy. Od prvních tónů nového alba totiž není pochyb o tom, kdo je tady power-speed-metalovým pánem. Slepý strážce se po minulém epickém výletu do Středozemě opět vrátil k přímočařejším skladbám a výsledku to více než prospělo. Skupina stvořila (s pompou a bombastičností sobě vlastní) dílo, které se hudebně vrací k nejlepším momentům z "Imaginations…" a které má obrovskou vnitřní sílu, nutící zapomenout na všechny rádoby "metalosiláky" v širokém okolí. Hodně poctivá práce, jejíž poslech doslova bere dech.

Hodnocení: 6/6

Vyzrálé a víc než jeden poslech vyžadující dílo se opět o nemalý kus oddálilo od klasického speed metalu. Bombastická orchestrace sice posunuje BLIND GUARDIAN směrem k progresivním sférám, ale kapela si stále zachovává metalovou razanci z dob příchodu "Batalionů strachu".

Hodnocení: 5/6

Zdroj: Spark 4/2002
Autoři: Jan Kozák, David Plšek, Jiří Hrubý


A Night At The Opera

Vědom si toho, že u jakékoliv novinky není dobré dát na první poslech , což u německých BLIND GUARDIAN platí dvojnásob, snažil jsem se skutečně nedávat svým myšlenkovým pochodům moc místa, abych si zbytečně brzy neučinil nějaký uchvátaný názor, který by mě pak asi nechtěně ovlivňoval. Jenže co naplat, kroniku Slepého strážce znám téměř nazpaměť, a tak jsem se zkrátka už i v oné prvotní fázi neubránil srovnávání. Ale, zaplaťpábůh, i to dopadlo nad očekávání dobře. Získal jsem totiž naprosto stejný pocit, jako při poslechu posledního velkého zápisu skupiny „Nightfall in the Middle-Earth“, kdy se mi prostě zdálo, že okolo mě jako rychlík profrčela zvuková koule BLIND GUARDIAN, charakteristická jakoby jednolitým ale zároveň mnohonásobně orchestrálně probarveným zvukovým kabátkem, z něhož mi utkvělo pouze několik velmi úchvatných okamžiků, u nichž jsem si už ovšem byl stoprocentně jist tím, že se k nim chci vrátit, a že až se k nim vrátím poněkolikáté, budu znovu (pokolikáté už?) nenávratně ztracen. A taky že ano. S každým dalším poslechem jsem začal zjišťovat, že onen pomyslný rychlík má jednotlivé vagóny, v těch jsou samostatná kupé a v těch sedí další spousta lidiček, z nichž každý se tváří úplně jinak a má úplně jinou náladu, tedy ony okamžiky se mi začaly rozlévat ve stále větší a ucelenější obrázky, až jsem si jako dětskou skládačku poskládal fakt, že „Noc v opeře“ je mistrovským dobroušením úplné dokonalosti výrazné a nezaměnitelné tváře, které Blind Guardian coby jedno z nejoriginálnějších power-speedových těles, které kdy tahle planeta nosila, dosáhli na minulém albu.

Postup je přitom znovu velmi jednoduchý a znovu velmi účelný, protože kapela prostě vychází z toho, co je jí vlastní, totiž ze svérázné kytarové hry, z místy až „kaskádovitých“ bicích, z jí patentovaného cítění melodie a ze stále se lepšícího (a neodmyslitelného) vokálního projevu basisty Hansiho Kürsche. K tomu opět přidává bombastický orchestrální nádech (srovnejte si třeba dramatické cinkání zvonků v úvodní „Precious Jerusalem“, ne nepodobné vygradování titulní skladby z minulé desky) a pestrost motivů, které jsou užity v jednotlivých skladbách, když už to samozřejmě není v klasickém duchu dvou až tří nápadů na píseň, ale je toho daleko více, co se kapele daří srovnat do jednoho celku, přičemž je samozřejmě důležité, že posluchač zůstává přesně zorientován, a hlavně že na konci příslušné skladby si pochutná na velefinále, které, i když se to možná zdá nemožné, nalezneme vlastně v každé z deseti obsažených skladeb. K tomu ještě sem tam přidá velice citlivě vyvedené sbory, místy až nečekaně vzletné a místy někdy až v ´queenovském´ duchu („Precious Jerusalem“), vzrušující nálady, smyslně se kroutící jako polonahá krasavice v červeně osvětleném přítmí nočního podniku (“Under the Ice“, „Sadly Sings Destiny“, „Wait for an Answer“) a nebo třeba i obyčejný kus textu, který vás jednoduše vezme za srdce (snad tisíckrát užité a stále tak trochu záhadné sousloví ´Point of no Return´ (“Battlefield“) a nemůžeme se pak nedivit, že se tahle deska tak moc povedla. A když, jak praví klasik, píšu povedla, tak tím myslím povedla a ještě s velkým „P“. Čtyři roky čekání se bohatě vyplatily, slepí strážci odvedli neskutečný kus práce a zvěčnili materiál, kterému se, alespoň myslím, za pár let bude říkat ´klasika´. A, upřímně, hoď si kamenem, kdož jsi tomu nevěřil!

Hodnocení: 10/10

Autor: Louis
Zdroj: www.metalmania.cz


A Night At The Opera

"Guardian, guardian, guardian of the Blind" vyzvání zvony krefeldského dómu a oznamují tak metalové obci, že se na scénu dere v pořadí deváté album německých BLIND GUARDIAN - „A Night At The Opera“. V této souvislosti mě ihned napadá otázka, dokáží vůbec slepí strážci překonat novým albem předcházející orchestrálně výpravnou mordu „Nightfall In Middle Earth“, kde svým fascinujícím zhudebněním Tolkienova Silmarillionu nasadili vysokou laťku nejen melodickému speed metalu jako takovému, ale především sami sobě? No uvidíme…

Úvodní pecka „Precious Jerusalem“ s lehce orientálním motivem chytne už při prvním poslechu. Píseň je svižná, melodická, velmi výrazné jsou sborové partie stejně jako Thomenovi kyje. Srdeční tep ani nestačí přeřadit na běžnou frekvenci, když je opětovně rozkmitán na maximum asi největší bombou celé desky - skladbou „Battlefield“. Samotný název napovídá, že to tu bude vřít válečnými bubny, krví a glorifikací. Touha ocitnout se alespoň na chvíli v bitevní vřavě, kde vládne válka s nenávistí, rozléhá se třesk zbraní a lví srdce chrochtá blahem nad smrtelným chroptěním umírajících se mne zmocňuje každým dalším odehraným rifem. Hansiho líbivé texty jen dokreslují celou scenérii vřavy! Klobouk dolů pánové…to je morda jako prase – především okolo 4 minuty exploduji „…renowned be the lion-hearted“. Bravo!
Následující dvě skladby mé nadšení sráží trošičku zpátky. V „Under The Ice“ nacházím uspokojení alespoň v Hansiho hlase, sborech a vůbec refrénu, který se mi jeví tak nějak zajímavě táhlý, ale čtvrtá „Sadly Sings Destiny“ mě otrávila již svým typicky Krawitzovým začátkem a nezajímavou melodií s nudnými sbory. Proboha co to tu dělá?
Naštěstí tu máme baladu „The Maiden And The Minstrel Knight“ a právě balady umí Blindi na výbornou. Podmanivá orchestrální aranže zřetelná v úvodu a jemně podbarvující zbytek celé písně, sluchu líbivě znící Hansiho procítěný hlas, mnohohlasné sbory a samozřejmě přitažlivě romantický námět s překvapivě úderným finišem - máme tu další velmi silnou skladbu.
Následující písně „Wait For An Answer“, „The Soulforged“, „Age Of False Innoncence“ a „Punishment Divine“ pokračují v našlapaném tempu s širokou škálou motivů, melodií a sborů. Místama se pravda ztrácím nebo přestávám vnímat, ale zcela určitě převládá ze skladeb pozitivní dojem...
Album pak uzavírá 14ti minutový epos „And Than There Was Silence“, který tu na rozdíl od singlu zní zvukově poněkud odfláknutě. Nějak postrádám onu čistotu a ladnost orchestrálních pasáží a sborů singl verze. Jedním slovem utopené...

Strážci jsou pověstní svým smyslem pro totální perfekcionizmus, proto mě překvapuje, že podcenily tak důležitou věc jako booklet alba. Úvodní obal bych dokázal ještě možná zkousnout, ale design vnitřních a zadních partií bookletu vypadají neuvěřitelně kíčovitě a fádně.

Celkově řečeno, nejsem ani zklamaný, ani u vytržení. Myslím, že strážci natočili velmi dobré album, avšak řekněme si to na rovinu. Meta Nightfallu... překonána nebyla...

Hodnocení: 8.5/10

Autor: Votan


A Night At The Opera

Snáď najočakávanejší počin tohto roka sa konečne z ďalekých zemí nemeckých po zastávke v Čechách dostáva aj ku mne. Ako obvykle sa aj tento krát česko-slovenské pošty "blyskli" a niekoľko týždňov avízované promo krefeldských rifobijcov my dorazilo po 7 dňoch. Plný očakávania, ale aj mierneho skeptizmu po prečítaní Darkmoorovej kritikopaľby na hlavy mojich obľúbencov, vkladám nová CD Slepých strážcov do prehrávača a...

...album otvára na môj vkus trocha neisto prvá sonda “Precious Jerusalem“, ale len do momentu kedy všetky nástroje vezmú za svoje a skladba sa dostane do toho správneho, našľapaného hávu. Striedanie tempa, vkusný orientálny motív a razantný refrén to je asi prvé čo udrie poslucháčovi do uší. Perfekcionalistické vrstvenie zborov a gitár sa vyšplhalo opäť o niekoľko míľnikov vyššie ako na predchodcovi z pred štyroch rokov, aj keď v niektorých momentoch to ide na úkor chytľavosti nosnej melódie. Tú treba viacnásobným dôsledným vypočutím postupne odhaľovať. Hoj nie nadarmo sa vraví, že menej je niekedy viac. V tomto prípade to platí viac než stopercentne. 1. – 3. skladba, ako keby prvoplánovite vystrihnuté podľa pevnej štruktúry: vláčne miniintro, rozbeh, brejky , stoptajmové predely, mohutné zbory a spevné refrény. Už pri prvom počutí sa niektoré melódie zdajú viac než známe. Ak to všetko ešte preplácate hutnou vrstvou aranžmánov, trvá to dobu kým sa prehryziete k jadru, minimálne 10 a viac vypočutí ( vzhľadom na krátkosť času sa mi to ešte plnohodnotne nepodarilo). Ale podobne to bolo aj s “Nightfall...“ 4. šleha “Sedly Sings...“ ma zaujala pre Blind dosť atypickým priam by som povedal hardrockovým úvodom a silným refrénom. Skrátka všetko nám to pekne odsýpa. Samozrejme nesmie chýbať pre strážcov nevyhnutný moment spomalenia v tomto prípade skôr v podobe pseudobalady “The Maiden...“ so záverom, ktorý som doteraz nepochopil. Každopádne je to oproti prvým štyrom songom zaujímavá zmena. Okrem krátkeho úvodu v “Age of false...“, ktorý sa nesie tiež v pomalom duchu balád, je celý veľká časť albumu v našľapanom tempe s občasnými vkusnými a progresívne pôsobiacimi brejkami. Celý opus korunuje záverečná zo singlu nám už dobre známa monumentálno-epická pecka “And then there...“, ktorej som venoval priestor v minulej recenzii. Snáď len doplním , že na ANATO je mierne prearanžovaná a zvukovo dotiahnutejšia. Napriek svojej štvrťhodinovej dĺžke a minimálne 25 násobného vypočutiu ma ale vôbec nenudí.

Na prvé počutie mierne dutý celkový zvuk nahrávky sa pri precíznom vypočutí javí omnoho čistejší, surovejší a viac živelný. Nemyslím si, že Andyho gitara trčí nejako vehementne v popredí. V mnohých momentoch skôr konkretizuje a dofarbuje hlavný spevový motív, ktorý sa občas pri hutných zboroch stráca. Celej nahrávke vévodia namakané vokály ako sólové (tých skôr ako šafranu) tak aj zborové. Škoda , že len v štúdiu. Kde-tu sa mihne aj nejaký inovátorský prvok napr. sample v prvej skladbe. Skutočnosť, ktorú asi máloktorí z fanúšikov BG docenia je hra bubeníka Thomena. Ten zaznamenáva posun od albumu k albumu a na bicie už nie len búcha, ale môžem smelo povedať, že hrá a svoj nástroj ovláda dokonale. Aj vďaka nemu dosahuje celý album širokú pestrosť. Toto dielo nie je určite záležitosť na jedno vypočutie, chce to riadnu dávku trpezlivosti a sústredenia kým mu prídete na chuť.

Na záver si však neodpustím jednu pripomienku, ktorú som sa márne snažil rozdýchať, a tou je obal. V prvom momente po zverejnení som myslel, že ide len o nejakú pracovnú verziu. No keď som zistil, že ide o regulérny cover, dlho som nevedel či je to žart, alebo to pani strážci myslia vážne. Nič proti vkusu, ale Marshall je Marshall škoda slov. Nechápem však prečo nevyužili služby autora singel coveru, alebo aspoň človeka, ktorý im maľoval prvé dve albumy. Zmena je ale života a to aj hudobný...a možno je to len vec zvyku. Ale aspoň pôsobí originálne.

Okrem sledovania kultúrneho podujatie v Banskej Bystrici, o ktorom budem v najbližšom čase informovať, som značnú časť víkendu venoval aj starostlivému počúvaniu ANATO. Dospel som k bodovému číslu 8, aj keď to určíte nie je definitívum a ďalšími počúvaniami bude mať moje bodovanie len stúpajúcu tendenciu.

Hodnocení: 8/10

Autor: Jeremy
Zdroj: www.metalmania.cz


A Night At The Opera

Další legenda leží břichem vzhůru, další kult rozmetán v prach, další naděje pošlapány necitlivým pařátem otupělosti. Přesně to, čeho jsem se obával už v recenzi na singl krefeldských úderníků, totiž nastalo. BLIND GUARDIAN definitivně propadli kouzlu vlastního studia, místo vymýšlení pověstných killer melodií vsadili na maximální proaranžovanost a výsledkem 14 měsíčního snažení je pejskokočičí dort, ode všeho moc a vlastně skoro nic k jídlu. Neříká se mi to lehce, ale máme tady zklamání roku hnedle v březnu…

A přitom úvod je tak slibný. Jednička Precious Jerusalem a dvojka Battlefield jsou výborné šlehy. Tak jak to mají králíčkové rádi, ostré kytary, spousta změn, výrazné a hitové refrény. Jenže to je skoro všechno. Dvě strany mince, rub a líc. K tomu povedenému ještě bezesporu patří skočná polobalada The Maiden And The Minstrel Knight a předposlední Punishment Divine. Kdyby takhle vypadal singl, jásot by nebral konce. Jenže tracků je deset… Desce naprosto chybí atmosféra, každá skladba má všechno co ostatní, složené páté přes deváté, takže se vytrácí momenty překvapení a barevnosti. Když vám navíc riff třetí Under The Ice připomene rytmickou formulku načrtnutou v Jerusalemu, dostáváme se k další kapitole – a tou je vykrádání sebe sama. Skutečně ostatní skladby více než je zdrávo citují z formulek skupinou již v minulosti použitých a byť se v každé najde několik povedených míst, jako celek nepůsobí zrovna nejzdravějším dojmem. Není ani silného refrénu, který by vatu kolem utáhl. Co je potom platné, že je zpívá milion hlasů přes sebe ve čtyřhlasech?

Zvuk je oproti singlu mnohem lepší, živější, dravější. Občasné záchvěvy samplů tepou vespod a celou nahrávku budí k životu. Probraly se i škopky, když Thomen šlapáky v rychlovkách nešetří a třebaže z něj už asi nikdy nebude žádný „profesor“, občas vytasí i zajímavou figuru. Škoda jen, že symfonické klávesové prvky skupina nenahradila živými nástroji. Takto chvílemi působí přece jen hodně synteticky, v neprospěch věci. A opět mám výhradu k výslednému mixu. Proč, Proboha, stále trčí Andrého kytara tak neslýchaným způsobem? To už se z něj stal skutečně takový narcis, že musí mít svůj nástroj vytažený na úroveň zpěvu!?! A pokud to náhodou nebyl záměr (o čemž silně pochybuji), pak se jedná o hrubou chybu producenta! Něco takového by vůbec nemělo projít a to se raději nerozšiřuji, že vyhrávky vaří z vody a jsou profláknuté až běda! Závěrečná čtvrthodinovka And Then There Was Silence, známá již ze singlu, navíc jakoby na desku vůbec nepatřila. Odlišný zvuk, mix, kdyby chyběla úplně, vůbec bych se nezlobil. Takhle totiž tříští výsledný dojem napadrť.

A ještě jedno rýpnutí si neodpustím. Tradiční precizní práce na bukletech CD je tatam. To bylo řečí, že skupina není spokojena s prací Andrease Marshala a chystá bombu na novinku. Kde nic tu nic. Přenesete-li se přes kýčovitý obal (otázka vkusu – uznávám), ani vnitřek ničím výjimečným neoplývá (pokud tedy nepovažujete chyby za něco extra…). Lepší zvládne i spousta našich undergroundových grafiků. U Slepých strážců hanba dvojnásobná!

S výsledným bodováním je svízel. Všechno podstatné bylo v recenzi již vyřčeno a výsledné číslo je tak vysoké jen díky porovnání s tvorbou ostatních žánrově spřízněných kolegů. Samotní BLIND GUARDIAN totiž natočili nejslabší desku od dob Tales From The Twilight World. Bohužel…

Hodnocení: 7.5/10

Autor: Darkmoor
Zdroj: www.metalmania.cz


A Night At The Opera

BLIND GUARDIAN za svou sedmnáctiletou kariéru vydali včetně novinky deset desek, díky nimž si vybudovali velice slušnou pozici, a dnes se již suverénně řadí po bok souborů, které byly v době jejich vzniku už plně etablovány (Rage či Helloween). Dost možná, že je v určitých fázích v popularitě dokonce pokořili. "A Night At The Opera" mělo potvrdit výsostné postavení německých metalistů ve svém žánru, avšak jestli tomu skutečně tak bude, je otázka s velkým O a velkým otazníkem.
Po těch šedesát pět minut, které album trvá, se můžete spolehnout na tempo pneumatického kladiva, kopáky rychlosti šicího stroje, uječenou kytaru (singulár používám záměrně) a v neposlední řadě i na vokál Hansiho Kürsche, jenž je položen tak vysoko, že při neopatrné hře s vyvážeností a hlasitostí zvuku byste mohli snadno přijít k "ušní invaliditě". Na několika místech alba jsou ke slyšení, řekněme, netradiční prvky, které když nepřekvapí, tak rozhodně potěší. Myslím tím např. takřka industriální začátek úvodní "Precious Jerusalem" (byť se jedná o pouhých několik sekund), další sympatickou maličkostí jsou bubínky ve dvojce "Battlefield". Nadchl mě ústřední riff písně "Sadly Sings Destiny", jenž má velice moderní zvuk a charakter. Nejzvláštnější skladbou desky je bezesporu pětka "The Maiden And The Minstrel Knight", neboť se jedná o jakousi keltskou folkovo-lidovo-doomovou skladbičku, mající velice zajímavou melodii. Když opustím vyjmenovávání neobvyklostí desky, zbude mi už jen zkonstatování konvenčnosti. Najdeme sice chytlavé melodie, vcelku kvalitní kytarová sóla, syrové bicí, nicméně to vše patří ke speedmetalu jako kravata k obleku, a když ne ke speedu, tak rozhodně k BLIND GUARDIAN.
Některé z písní jsou lepší ("Precious Jerusalem", "Wait For An Answer"), jiné slabší ("Under The Ice", "The Soulforged"), dohromady to dává průměrný vzhled. Co musím kapele vytknout ze všeho nejvíce, jsou dvě věci: a) špatný, resp. nevyvážený zvuk, kvůli kterému jsem měl častokrát pocit, že se jedná o věc z kraje osmdesátých let, b) s předchozí výtkou související špatné uspořádání hudebních vrstev, kdy ústřední kytara nepouští nikoho a nic jiného před sebe, což není příliš žádoucí vzhledem k nijak zásadním figurám.
BLIND GUARDIAN si odnášejí průměrné ohodnocení, protože natočili průměrnou desku. Její obsah totiž ničím nepřekvapí, ani neuchvátí. Navíc je vše zabaleno do velice nepovedeného obalu, který mě pouze utvrdil o adekvátnosti udělených pěti bodů.

Hodnocení: 5/10

Autor: Luboš Kreč
Zdroj: www.musicserver.cz


A Night At The Opera

Slepý strážce se po dlouhé čtyřleté odmlce vrátil opět do studia, aby potěšil své příznivce novým albem. A nutno říct, že se vrátil v úžasné formě. S pompou sobě vlastní nám předkládá plnou desítku skvělých skladeb. Tradiční bombastické kytary a dech beroucí sbory jsou na nové desce ještě tradičnější, kytary bombastičtější a mohutné chorály znějí jako nikdy předtím. Navíc Hansi předvádí opravdu skvělý výkon, kterým dokazuje, že patří do světové pěvecké extratřídy. Ovšem přesto všechno (anebo právě proto?) není novinka BLIND GUARDIAN deskou, jejíž kouzlo objevíte hned při prvním poslechu. Pokaždé, když si A Night At The Opera pustíte najdete mnoho nových prvků, které jste předtím nepostřehli. A v tom je krása tohoto alba. Musíte ho objevovat pomalu a pečlivě, ale věřte, že odměna vskutku stojí za to. Především závěrečná bezmála čtvrthodinová "And Then There Was Silence" je opravdu úchvatná! Při této skladbě vždy znovu naprosto perfektně chápu název alba. Při ní se totiž cítím opravdu jako v opeře, ale ne jako divák, nýbrž jako přímý účastník všeho dění. V souvislosti s touto písní se mi vybavuje ještě jedno slovo. Slovo, které označuje nejen stav propracovanosti, ale i celkové hodnocení této skladby. A možná i celého alba. Slovo, které nejlépe označuje mé pocity. PRECIZNÍ. Patrně nejvýstižnější výraz pojící se s novinkou Blind Guardian. Toto dílo je totiž opravdu hodné svých mistrů!

Hodnocení: 6/6

Autor: Jan Němec
Zdroj: www.spark-magazine.cz
www.blind-guardian.cz - Czech and Slovak Bards' Guild © 1997-2017 Votan TOPlist