novinky
členové kapely
historie
diskografie
videografie
recenze
rozhovory
koncerty a turné
fotogalerie
download
odkazy
informace o webu
diskuzní fórum
tributní projekt BG


uk
Follow The Blind

Follow The Blind Pronikavé zlepšení a dá se říct, naprosto klasická deska prvního období BLIND GUARDIAN. "Follow the Blind" útočí s daleko větší razancí, mimořádný vliv na tuto skutečnost má výrazně pročištěný zvuk, který odloupl jakousi tlumící slupku ze všech nástrojů, tedy kromě baskytary, jež se schovává ve speedovo-power metalovém propletenci. A hlavně, Hansi začal výrazněji zpívat. Na křičené pasáže sice nezapomněl, ale proti mase kytar se sympaticky staví svěžími melodickými linkami. Ke všemu se ke kvartetu nenápadně přidal jako šedá eminence Kai Hansen a podpořil kapelu kytarově i hlasově. BLIND GUARDIAN při zachování agresivity a rychlosti patřičně rozvinuli škálu zdobících prvků. Refrény jsou vyztužený vícehlasými chorály, jednotlivé skladby skrývají daleko více motivů a zvratů, není jednoduché si na poprvé zapamatovat, jak jednotlivé pasáže za sebou následují, protože tu je navíc přechod, tu vyhrávka. Kytary tvoří vůbec samostatnou kapitolu. "Follow the Blind" když ne utrhlo, tak alespoň značně nahlodalo stavidlo šestistrunné přehrady. BLIND GUARDIAN kladou pečlivě jednu kytarovou vrstvu za druhou, spodek zní skutečně hutně a labyrint sólíček, krátkých ozdobných motivů a harmonických smrští pohltí i toho nejdůkladněji připraveného posluchače. A příspěvky do zlatého písňového fondu? "Banish from Sanctuary", "Valhalla" a zejména vydařená předělávka "Barbara Ann", rock´n´rollové odlehčení na závěr strhujícího druhého alba.

Hodnocení: 6/6

Autor: Jan Kozák
Zdroj: Spark (7/2002)


Follow The Blind

To bylo tenkrát smutku, když Hansen odcházel od HELLOWEEN, div slzy nekanuly po zánovním kazeťáku jezevčíkovi s pěti equalizéry. Ale po nějakém čase mi kámoši avizovali, že Kai nemá jen GAMMA RAY, ale že zpívá i v nějaké další kapele, která má na albu samé rychlovky. Prostě jízda od začátku do konce. No samozřejmě, že se nedalo jinak a po pečlivém slídění se všechna dostupná alba skupiny BLIND GUARDIAN nakulila do šuplíku (tehdy) s kazetami. Abych pravdu řekl, z počátku jsem byl z jejich alb trochu zmatený, protože kvarteto André Olbrich, Marcus Siepen (kytary), Hansi Kürsch (zpěv, baskytara) a Thomen Stauch (bicí) nejenže hrnuli svůj speed power pěkně zostra, ale k tomu používali i trochu složitější hudební formule než obligátní sloka, refrén, sólo. Což se však s radostí rozchodilo a rozposlouchalo. Navíc se k tomuto přidaly texty, ve kterých se zobrazovala jejich láska k fantasy a hlavně knihám plných hobitů, elfů, čarodějů a jiných rozmanitých postaviček od pana Tolkiena. To mi však v době, kdy jsem poprvé rozjel album "Follow the Blind" nebylo vůbec známo. (Ovšem to, že Hansen je zde pouze na přátelskou výpomoc, jsem si zjistil okamžitě.) Druhá řadovka krefeldských je opravdu nářez od začátku do konce. Výjimku tvoří akorát táhnoucí se titulní "Follow the Blind" s hodně depresivní atmosférou (stejně si Stauch na ty dva kopáky alespoň chvíli zakvedlal) a naopak veselá předělávka "Barbara Ann", což jsem se ale rychle dostal k závěru desky. A přitom jsem ještě nevzpomenul takřka kultovní intro "Inquisition", kde mniši zpívají svůj chorál, pod který se vnořuje kapela, aby to vzápětí napálila na nejvyšší rychlostní stupeň v "Banish from Sanctuary". Druhé album, druhá píseň a už jsou zde přesně definovány všechny ingredience BLIND GUARDIAN. Doukopákový kalup, tvrdé riffy, Hansiho charakteristický chraplavý hlas, zmnohonásobené podklady, které se rozlévají do krátkých vyhrávek, hromový refrén, spousta melodií a úchvatné sólové souboje, ale i nečekané zasekávačky a změny tempa (tady však v menším množství, než na studiových následnících). Proti debutu se vylepšil i zvuk, což poznáte hlavně podle Thomenových bicích a čitelnějších, i když syrovějších kytar, pod což se podepsal v roli producenta i Kalle Trapp. O "Damned for All Time" už ani nelze říct, že pánové trochu přitvrdili, protože tenhle průvan má až thrashový spodek, zatímco po už zmíněné titulní skladbě se koná audience v "Hall of the King" a s ní spojené ultramelodično v sólové pasáži. Už tehdy se stopami nešetřilo, těch kytar tam musí být alespoň šest. Další express "Fast to Madness", to už člověk opravdu šílel, protože na konci osmdesátých a začátku devadesátých let žádná jiná kapela nehrála tak rychle, tak tvrdě a nátlakově a přitom melodicky se všemi těmi kudrlinkami speed metalu (ale zapomeňte na současnou power prog dílnu made in Italy). Instrumentálka "Beyond the Ice" k většímu oddechu nevedla. Tři a půl minuty kytarových dostihů jako příprava před explozí jménem "Valhalla". Jak nemám nosit dřevo do lesa a psát o této písni (a v podstatě celém albu), ve které tedy hostuje Kai Hansen nejen kytarou, ale i svým hlasem. První riff předává nit (nebo spíše lano) písně beglajtu, Hansi ho přivede na okraj sloky, kde se ho zmocní Kai a přes kytarovou vyhrávku se s ním vyhoupne na refrénový vrchol, kde ho s celým BLIND GUARDIAN pojistí sborovou skobou a chorálovým cepínem. No prostě, jak říkají klasici - kdyby to nebyla pantomima, tak bych řval! "Don´t Break the Circle" je z toho pohledu, ale opravdu jen z tohoto pohledu docela obyčejná (čti nadprůměrná) speedová klepačka (po zakoupení disku jsem zjistil, že se i v tomto případě jedná o převzatou věc). A pod číslem deset trochu toho rock´n´rollu, aby se krevní oběh zklidnil a teplota se dostala do normálu. Kolik jsem té vody do studny dneska zase nanosil? Plných deset škopků rok výroby 1989. A to v případě BLIND GUARDIAN není zdaleka poslední dobrý ročník.

Autor: Jan Kozák
www.blind-guardian.cz - Czech and Slovak Bards' Guild © 1997-2017 Votan TOPlist