novinky
členové kapely
historie
diskografie
videografie
recenze
rozhovory
koncerty a turné
fotogalerie
download
odkazy
informace o webu
diskuzní fórum
tributní projekt BG


uk
Setkání s Andrém a Thomenem na festivalu v Třinci (27.06.1998)

Festivalové dění má svá nepsaná pravidla a zákony. Jedním a zřejmě nejdůležitějším z nich je ničemu se příliš nedivit. Zkrátka, když prší, zmoknout, když svítí sluníčko, uschnout, když pivo, tak hodně, když bahno, tak všude. V Třinci bylo letos v červnu na festivalu Noc plná hvězd bahna víc než dost. A teď si představte, jak si to krásně brodíte na tribunu, cákance stříkají všude kolem, a tu se náhle proti vám objeví povědomá tvář. Přejdete ji téměř bez povšimnutí. A náhle další. Zarazíte se. Ale to je přece André Olbrich. A nebyl tamto náhodou Marcus Siepen? Jo, určitě byl. Spokojeně dorazíte za přáteli na tribunu, klábosíte, když tu před pódiem někdo zahlédne osamělou postavu. Od tohoto okamžiku není k rozhovoru s jedním z mozků BLIND GUARDIAN daleko. Pár otázeček na bubeníka Thomase Staucha berte jako takový malý bonus. A mimochodem, dlužno dodat, že všechno bylo proneseno v jazyce Německém. Verstehen Sie?

Ahoj André. Mám na tebe několik "neotřelých" otázek. Máš na chvíli čas?

Jasně, žádný problém. Ptej se.

Takže otázka kterou určitě neočekáváš a na kterou se tě tady ještě nikdo neptal: Jak se ti líbí v České republice? (společný smích)

Jo, dostala jsi mě. To je skutečně neobvyklá otázka. Všem musí být jasné, že jsme teprve nedávno dorazili a žádný čas na nějakou prohlídku prostě nebyl. Ale je to v pohodě, (ohlíží se na obrovský čadící komín) takové industriální (smích).

A co fanoušci? Neobávali jste se trochu ohlasů? Přece jen tady hrajete poprvé…

To ano. Trochu nás zneklidňuje, kolik lidí tady můžeme zajímat. Ale to bys mi mohla říct spíš ty, ne?

Já myslím, že tohle můžeš pustit z hlavy. Pokud bych usuzovala jenom z naší výpravy, tak je to pouze na vás skoro čtvrtka stadionu. (smích)

Tak to je úžasný. V Německu a v dalších zemích, kde hráváme častěji, na nás chodí kolem těch dvou tisíc lidí, ale tady jsme si nebyli jisti.

A hlavně v Japonsku, ne? Tam přece máte výbornou pozici. Stačí si jenom prohlédnout ty fotky na Tokyo Tales. Nebo v Rock Hardu váš tourbook z Japonska.

To určitě ano. Ale nic není tak jednoduché, jak se může zdát. Spousta lidí si myslí, že v Japonsku je úspěch hned zaručen, což ovšem není vůbec pravda. Japonci jsou samozřejmě oddaní fanoušci, ale nejdřív tě musí přijmout, vzít za svého. A není pravda, že BLIND GUARDIAN měli v Japonsku úspěch hned. To vůbec ne. Fanoušci nás tam přijali po druhé a definitivně až po třetí desce.

Jsi nervózní před vstoupením? Popřípadě máš nějaké rituály, které ti pomáhají případnou nervozitu zahánět?

Nervózní samozřejmě trošku jsem. Hlavně když hrajeme někde poprvé a nevíme jaké budou reakce lidí.

Takže dneska už nervózní nejsi ? (smích)

Ne. Pro dnešek jsi mě už dostatečně uklidnila (smích). Ještě k těm rituálům. Nevím jestli se to tak dá nazvat, ale před vystoupením se vždycky rozcvičuji, abych byl rozehřátý a podal pak co nejlepší výkon při show.

Myslíš stupnice a tak?

Ne, ne. Myslím tělesné cvičení, protáhnout tělo.

Takže pracuješ na "image Manowar"?

Přesně! (společný smích)

Ještě k tomu zdraví. Před natáčením "Imaginations From the Other Side" jsem někde četla, že máš něco s rukou, jak to s ní vypadá teď?

Teď už je to v pohodě, musím zaklepat. Ale bylo to dost nepříjemné, to mi můžeš věřit. Nemohl jsem hrát a volna bylo najednou víc, než se dalo unést.

Jak vlastně vypadá takové ideální volno Andrého Olbricha?

Já myslím, že úplně normálně. Sednout si do hospůdky s přáteli, popíjet pivko, klábosit. Nic zvláštního.

Máš raději hraní na živo nebo práci ve studiu?

Všechno má svoje. I když ve studiu se těším vždycky nejvíc na okamžik, kdy je všechno nahráno. To je ta nejlepší část práce ve studiu.

Trochu se vraťme zpátky v historii. Kdy vznikla idea téhle skupiny, proč vznikla a tak podobně.

Ten nápad na založení skupiny přišel na střední škole, čili někdy v sedmnácti nebo osmnácti letech. A proč? Zdálo se nám to jako dobrý nápad. (smích)

Co vzory?

Neřekl bych přímo vzory. Vzor jako takový máš v nácti letech. Ale oblíbené skupiny samozřejmě mám a to nejen v metalové muzice. Jestli chceš slyšet nějaká jména, tak například SAVATAGE.

Vaše poslední deska se nám moc líbí …

…díky…

… je to zase další krok k ještě větší orchestrálnosti. Na živo se tomu snažíte přiblížit? Před půl rokem jsem byla právě na koncertě SAVATAGE a ti jsou schopni všechno z desek předvést i na živo, včetně zpěvu. Můžeme něco podobného čekat i od dnešního vašeho vystoupení?

Budeme dělat všechno proto, aby tomu tak bylo.


Thomas Stauch s námi prohodil pár slov jen malou chviličku před svým odchodem na vystoupení a tak jen telegraficky pár dotazů:

Už jsme tady dneska viděli celou vaši skupinu, jen Hansiho ne. Nevíš kde je?

To nevím. Ale zřejmě sedí v autobuse, jí a kouká na video jako obvykle.

Jak trávíš volný čas? Pokud tedy nějaký máš?

Nemysli, že hraji jen na bicí. Dělám věci jako každý jiný: uklízím, vařím, peru. (smích) Ne, dělám si srandu. Obvykle koukám na bednu, hraji počítačové hry a tak.

Autor: Renata Dobošová, Marek Neckář
www.blind-guardian.cz - Czech and Slovak Bards' Guild © 1997-2017 Votan TOPlist